Vliv násilných videoher na chování lidí

V posledních letech stále více sílí názor laiků i mnohých odborníků, že hraní počítačových her s násilnými výjevy má vliv na psychiku, empatii člověka a antisociální chování. Výzkumní pracovníci v Německu použili magnetickou rezonanci při sledování dlouhodobých hráčů násilných videoher a zjistili, že herní konzumenti měli stejné nervové reakce na emocionálně laděné obrazy, jako lidé, kteří nehrají hry. Toto zjištění naznačuje, že empatie není ovlivňována hraním her.

Hra versus realita

Právník Jack Thompson tvrdí, že hry jako Grand Theft Auto a Mortal Kombat byly příčinou napadnutí dětí mezi sebou. Jiným příkladem byl střelec v Mnichově, který miloval střílečky. Tato slova vzbudila rozruch až do takové míry, že bychom mohli mluvit o morální panice. Vzhledem k mediálnímu a společenskému tlaku se vytvořila představa o tom, že násilné filmy a hry mají vliv na psychiku člověka. Proto proběhlo mnoho studií. Odpovědí bylo potlačení empatie a zvýšení násilí. Nicméně drtivá většina z těchto studií zkoumala pouze krátkodobé účinky hraní násilných her, kde respondenti experimentu hráli hru těsně nebo dokonce během výzkumu.


Více jak 400 studií totiž naznačuje souvislosti mezi násilím ve hrách a agresivním chováním ve skutečnosti. Nicméně docent a předseda katedry psychologie na University Stetson, Christopher Ferguson je názoru, že ve skutečnosti hraní videoher snižuje společenské násilí. Podle něj hrání, stejně jako sbírání známek, sportování nebo malování je činnost udržující děti v poklidu a mimo ulice, kde by mohly přijít do kontaktu s lidmi, kteří by násilné chování podněcovali úplně jiným stylem. Násilí ve hrách zobrazuje obvykle nějakou skutečnost nebo reakci, zatímco násilí v reálném životě může být způsobené chtíčem se začlenit do skupiny – samo o sobě je násilí přirozená evolučně získaná touha. Hra nepožaduje od hráče jeho loajalitu, ani to není nic hmotného, s čím by chtěl vynikat. Zatímco skupinka lidí, která se zdá na první pohled fajn a chcete se stát jejím členem, má daleko více podněcující sílu k agresi.

Už v roce 2008 Delaware školní studie zahrnující 6567 vyplněných dotazníků ukázala, že neexistuje žádná souvislost agresivity s hraním her. Výzkum se také soustředil na další faktory, jako jsou rodinné vztahy. I jedinci z násilnických rodin nebyli ovlivněni hrami, ale jinými faktory. Scott Cunningham a jeho kolegové naopak sledovali v letech 2005 až 2011 kriminalitu a agresi po vydání velikých titulů. Zjistili, že po vydání známějších her s vyššími prodeji se kriminalita dokonce znatelně snížila. Stejně tak podle knihy Journal of Investigative Psychology and Offender Profiling není hra v kauzální roli násilného prostředku, ačkoliv za posledních 17 let výrazně vzrostl výskyt závažného násilí ve školách.

Hry mají nejspíše opačný účinek

V nedávné studii publikované ve Frontiers, Dr. Gregor Szycik z Hannover Medical School a jeho kolegové zkoumali dlouhodobé účinky hraní násilných videoher. Všichni účastníci studie byli muži, protože hraní násilných videoher a agresivní chování je častěji pozorováno právě u mužů. Hráči hráli střílečku z první osoby, jako je Call of Duty nebo Counter Strike, a to nejméně dvě hodiny denně v předcházejících čtyřech letech, ačkoliv průměrný herní účastník hrál okolo čtyř hodin denně. V porovnání s touto testovací skupinou dlouhodobých hráčů stříleček kontrolní jedinci neměli téměř zkušenosti s takovým typem her, navíc nehráli pravidelně ale spíše příležitostně.

Aby se zabránilo krátkodobým účinkům hraní násilných her, hráči se vyhýbali hraní násilných videoher nejméně tři hodiny před začátkem experimentu – ve skutečnosti to bývalo i mnohem déle. Respondenti museli vyplnit psychologické dotazníky, poté bylo účastníkům ukázána série snímků, jejichž cílem bylo vyprovokovat emocionální a empatickou odezvu. Jakmile se objevil obrázek, byli požádáni, aby si představili, jak by se cítili v dané situaci. Samotné psychologické dotazníky neodhalily žádné rozdíly agrese a empatie mezi hráči a lidmi, kteří si zahrají příležitostně nebo vůbec. Magnetická rezonance toto tvrzení podpořila, ukázala, že jak hráči, tak ostatní lidé mají podobné nervové reakce na emocionálně provokativní obrazy. Hraní videoher má v dnešní době špatnou pověst, ale zatím neexistuje ani jedna komplexní dlouhodobá studie, která by potvrzovala slova některých lidí, že hraní videoher má špatný vliv na psychiku.

Hater Written by:

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *