Jsou vakcíny hrozbou?

Podle posledních průzkumů vyšlo najevo, že ve spojení s velikými škrty ve zdravotnictví propuká v Itálii epidemie spalniček. Zvyšující se výskyt nemocí spojených s nedostatečnou plošnou vakcinací můžeme sledovat v řadě dalších evropských zemích – na vině je nejenom teorie o škodlivosti vakcín, ale také finanční škrty ve zdravotnictví. Jsou vakcíny bezpečné, nebo jsou ve skutečnosti špatné a mají vliv na rozvinutí nemocí a vad?

Vakcinace zamezuje nemocem

              Ačkoliv zvyšující trend neočkovat své děti dnešních generací rodičů je zřetelný, méně jisté jsou předpovědi následků neočkování. Hned na úvod bychom si měli uvést nepopíratelná fakta o důsledcích nepodávání vakcín, a až poté se budeme zaobírat výzkumy o funkci vakcín.

              Dlouhou dobu si vědci mysleli, že primární vliv na zvyšující se výskyt kdysi téměř vymýcených nemocí, na které existují vakcíny, má anti vakcínové teorie o škodlivosti na lidské tělo a jeho vývoj. V nedávné době ale vyšlo najevo, že zásadní vliv na zvyšující se výskyt nemocí mají samotné státy, které čím dál více snižují rozpočet pro zdravotnictví. Důsledkem jsou škrty, často na vakcíny. S výsledky výzkumu přišla Veronica Toffolutti, Alessia Melegaro a David Stuckler, spolu s Martinem McKeeem (London School of Hygiene and Tropical Medicine) a Walterem Ricciardim (prezidentem Istituto Superiore di Sanità). Odhalují, že se snížením rozpočtu o 1 % se také sníží vakcinace zhruba o 0,5 %. V oblastech, kde došlo k největšímu poklesu výdajů na zdravotnictví došlo také k nejmenšímu počtu podaných vakcín. Například na severozápadě Itálie, v Údolí Aosty, došlo k 6% poklesu výdajů na zdravotní péči a 11% poklesu pokrytí MMR (očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám), zatímco Sardinie s 2% nárůstem výdajů zaznamenala nárůst imunizace o 3,8 %.

              Nová studie výzkumníků na Drexelově univerzitě ukazuje, že zákonodárný proces hraje v prospěch vakcinace, nicméně z mnoha opatření se nakonec nestanou zákony, které by měly vliv na pozitivní potlačení různých nemocí. Jenom v USA mají jednotlivé státy rozdílné zákony, ačkoliv je přístup k tématu očkování podobný. Kvůli jisté benevolenci zákonů dávající možnost k udělení výjimek v očkování, aby dítě nemuselo být očkované, došlo k výraznějšímu propuknutí nemocí. Během sedmiletého zkoumání studie zjistila, že bylo zavedeno 175 zákonů osvobozujících od očkování. Třeba v roce 2011 bylo navrženo 14 takových zákonů, v roce 2017 už jich bylo 41.

              Například spalničky žádají 95 % vakcinace, pod touto hranicí může dojít k masivnímu propuknutí této nemoci. Další očkování, třeba proti chřipce, i v pokročilém věku v rozmezí 50-65 let, má z ekonomického i zdravotního hlediska smysl, informují vědci na Lékařské fakultě University of Pittsburgh. Podle nich dochází k lepším výsledkům a k lepšímu průběhu chronických nemocí, a to jak u chřipky, tak u cukrovky nebo u plicních nebo srdečních nemocí. Podle amerických center pro kontrolu a prevenci nemocí zemře každoročně v USA mezi 12 000 a 56 000 osobami kvůli chřipce a až 35,6 milionu lidí je chřipkou nakaženo. To představuje až 10,4 miliardy dolarů ročně v přímých lékařských nákladech a dalších 16,3 miliardy dolarů ztracených v ročním příjmu.

Jak vakcína funguje

Vakcíny jsou jednoduše řečeno učitelé imunitního systému – řeknou mu, jak se mají připravit a případně bojovat s nemocemi. Když nastane nájezd útočníků zastoupený bakteriemi nebo viry, imunitní buňky, které nazýváme lymfocyty, začnou reagovat za pomocí produkce protilátek, které chrání před dalšími infekcemi. Zdravá osoba je schopna produkovat i několik milionů protilátek denně. Nicméně jsou nemoci, u kterých imunitní systém zareaguje příliš pozdě. Reakční doba těla na první setkání třeba se spalničkami, je delší. Až po několika dnech dochází ke zvýšení reakce na protilátky, což je u nemocí jako je černý kašel nebo spalniček příliš dlouhá doba. Infekce se může šířit a zabít člověka ještě před tím, než se může jeho imunitní systém bránit. Vakcíny se vyrábějí z mrtvých nebo z oslabených antigenů, které nemohou způsobit infekci, ale imunitní systém je stále vidí jako nepřítele a v reakci na ně vytváří protilátky. Po vyprchání této hrozby se mnoho protilátek rozpadne, ale paměťové buňky se v těle uchovávají po proběhnuté imunitní odpovědi. Následkem je silnější a rychlejší reakce imunitního systému.

              Existuje mylné přesvědčení, že imunitní systém malého dítěte není na imunizaci připravený. Ten je ale silnější, než si mnozí lidé myslí. Na základě počtu protilátek přítomných v krvi by dítě mohlo teoreticky reagovat na přibližně 10 000 vakcín najednou. Dokonce i kdyby bylo všech 14 plánovaných očkovacích látek podáno najednou, bylo by možné využít pouze o něco více než 0,1 % imunitní schopnosti dítěte. Dítě se setkává každý den s obrovským množstvím bakterií a virů, jeho imunitní systém je tudíž už v raném dětství silný.

              V některých případech je přirozená imunita, tedy získaná skutečnou nemocí, silnější než posílená imunita za pomocí vakcíny. Nicméně nebezpečí tohoto přístupu značně převyšuje relativní přínos. Pokud byste chtěli získat imunitu proti spalničkám, například tím, že byste se nakazili onemocněním, čelili byste pravděpodobnosti, že na jedno přežití by připadalo 500 úmrtí. Naproti tomu počet lidí, kteří měli závažné alergické reakce z vakcíny MMR, je jeden z jednom milionu očkovaných.

Co způsobují vakcíny?

              Navzdory tomu, že očkování prodloužilo ve 20. století průměrný věk o 30 let, zvyšuje se počet lidí, kteří se obávají vedlejších účinků vakcíny. Podle Americké psychologické asociace lidé, kteří věří, že princezna Diana byla zavražděna, nebo že atentát Johna F. Kennedyho bylo spiknutí, vykazují znatelný odpor i vůči očkování s představou, že pravda o škodlivosti je zastíněna zájmy farmaceutických společností. Ačkoliv očkování proti chřipce je vážností odlišné od očkování například proti spalničkám, je vakcinace chřipky příkladem pro konspirační teoretiky. Zcela mylným přesvědčením je, že po očkování proti chřipce onemocníte touto nemocí.

Není to možné, to proto, že nedochází k vpravení živých bakterií do těla, nýbrž dochází k podání virových proteinů. Jestliže člověk onemocní po podání látky, je to jenom náhoda. Vzhledem k tomu, jak často dochází v populaci k tomuto očkování, je zcela statisticky pravděpodobné, že se tento jev vyskytne, a o to rychleji lidé budou spekulovat o špatnosti vakcíny. Některé studie naznačují, že na podobném principu pracuje i nejznámější protiargument očkování, a tím je autismus.

              Míra autismu v rozvojových zemích se za posledních 20 let výrazně zvýšila. U dětí narozených v roce 1992 by podle amerického CDC bylo asi u 1 z 150 dětí diagnostikována porucha autistického spektra (ASD). 1 z 68 dětí narozených v roce 2004 by dostalo diagnózu ASD. Je těžké srovnávat míru autismu od 90. let se staršími čísly diagnostikovaných dětí autismem. V předchozích letech byl autismus spojován především s velmi těžce postiženými jedinci a rozšířenost autismu byla odhadována přibližně na 1 člověka z 10 000 lidí. Počínaje devadesátým rokem se naše chápání spektra autismu výrazně rozšířilo a nyní by jednotlivci, kteří by nejspíše nebyli předtím považováni za lidi trpící autismem, mohli být klasifikováni nějakou formou této nemoci.

              Studie zkoumající zhruba 95 000 dětí, z toho 15 000 bylo neočkovaných, přišla s výsledky, že vakcína MMR nezvyšuje riziko poruchy autistického spektra. Analýza zkoumala autismus a očkování MMR ve věku 2, 3, 4 a 5 let. Nebylo prokázáno zvýšené riziko autismu s imunizací v jakémkoli věku. Míra autismu byla ve vakcinovaných skupinách nižší. To však může být proto, že rodiče, kteří vidí počáteční známky autismu, s větší pravděpodobností zpomalí nebo se vyvarují očkování.

              Dr. Bryan King, ředitel Seattle Children’s Autism Centre, píše: „Vezmeme-li dohromady několik desítek studií, tak ukázaly, že věk nástupu ASD se mezi očkovanými a nevakcinovanými dětmi neliší, závažnost nebo průběh ASD se nijak neliší mezi očkovanými a neočkovanými dětmi a riziko recidivy ASD v rodině mezi očkovanými a neočkovanými dětmi se taktéž neliší.“ Veliká část dětí, u kterých se objevil autismus, měla v rodině někoho, kdo taktéž trpěl autismem. Vědci si myslí, že na zvyšující počet lidí autismem má vliv hned několik věcí. Když pomineme výše uvedený fakt o změně klasifikace autismu, tak za nárůst autismu může pokročilý věk rodičů, genetické predispozice v rodině nebo další enviromentální vlivy.

Jak to začalo?

              Bezesporu veliký vliv na negativní přístup k očkování měl a stále má dokument z roku 1998, ve kterém Dr. Andrew Wakefield a kolegové prohlašovali, že existuje spojitost mezi očkovacími látkami a autismem. Po uveřejnění článku došlo k masovému odmítání vakcín ze strachu o děti. Vzorek studie byl přitom malý, jelikož sledování bylo prováděno na dvanácti dětech. Některé očkovací látky obsahovaly rtuť, která má negativní vliv na funkci mozku a ledvin. Rtuť měla zabránit růstu bakteriím a plísním ve vakcínách. Proto byl proveden průzkum, který nenalezl žádnou spojitost mezi vakcínami obsahující rtuť a výskytem autismu. Později CDC provedl další dva výzkumy, jeden na dětech, které byly očkované vakcínami s rtutí a druhý na dětech vakcinované bez složky s rtutí – v žádné skupině nedošlo k vyššímu výskytu autismu. Článek Wakefielda byl po dlouhé době dementován.

              Nicméně i poté se vyrojily nové spekulace. Například si mnozí mysleli, že za autismus nemůže ani tak rtuť, ale spíše hliník. Jeho zastoupení ve vakcínách bylo ale tak malé, že i v mateřském mléku najdeme vyšší hladinu této látky. Probléme se jeví samotní novináři. Zatímco vědecká sféra bedlivě sleduje každou další studii o očkování a snaží se kriticky nahlížet na nejasnosti, novinařina nemá zase takový strach napsat nějakou pochybnost ohledně očkování. Dnes je neočkování otázkou médií, protože vědci jsou víceméně přesvědčení o neškodlivosti očkování.

Hater Napsal:

Okomentujte článek jako první

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *