Nízké sebevědomí: jak vzniká, jaký má vliv na mozek a chování, jak končí

Špatné mínění o sobě a malá sebeúcta může vyústit v ještě horší sebevědomí, které pak může vykazovat destruktivní postoje, psychickou zranitelnost, psychiatrickou narušenost, sociální potíže nebo rizikové chování. Empirická literatura uvádí negativní důsledky nízkého sebevědomí, nicméně je sporné, zdali neexistuje souvislost z obou stran – například dítě by mohlo mít negativní mínění o sobě, což by mohlo vést k pocitu deprese. Na druhé straně by ale dítě mohlo mít deprese, které by vedly ke snížení sebevědomí.

ROZDĚLENÍ

U nízkého sebevědomí lze rozlišit tři základní rozdělení, a to jsou duševní poruchy s internalizací vlastností, jako je deprese, poruchy příjmu potravy a úzkosti. Druhou skupinu lze poznat podle špatných sociálních výsledků s externalizací vlastností, včetně agresivního chování, násilí a odmítání se vzdělávat. Do třetí skupiny patří rizikové chování ovlivňující fyzické zdraví, mezi takové chování patří zneužívání drog nebo nepoužívání kondomu.


Internalizace je proces, během kterého si člověk vnitřně osvojuje objektivní svět, kvůli schopnosti přežít v lidské společnosti. Filosof a sociolog George Herbert Mead přišel s myšlenkou, že během období internalizace dochází k osvojení jazyka v mezilidské komunikaci, který je dle něj klíčovým faktorem pro vytvoření svého „já“. Jinak řečeno, v tomto období si dítě osvojuje společenské hodnoty a normy vytyčené okolím.

Externalizace je naopak proces, při kterém je člověk závislý na prostředí, které si sám utvořil – jazyk, nebo biologické normy, jako nošení teplého oblečení pro udržení tělesné teploty. U lidí s nízkým a nestabilním sebevědomím dochází u externalizace a internalizace k problémům. Mezi takové potíže patří velmi časté psychiatrické problémy, jako je úzkost, deprese, nemožnost navázat dlouhodobé vztahy, podrážděnost. U dětí s vysokou mírou úzkostí bylo zjištěno, že většinou měly nízké sebevědomí. S tímto faktem se pracuje u psychoterapií, kde se psycholog snaží pozitivně naladit pacienta a zvýšit jeho sebevědomí, což vede k velmi dobrým výsledkům, až k vymizení depresí a úzkostí.

U špatné externalizace se naopak projevuje násilí, předčasné ukončení školní docházky, nebo trestné činnosti. Podle studií Fleminga a jeho kolegů, a Horowitze vyšlo nezávisle na sobě, že děti s vysokým sebevědomím šikanovaly ostatní daleko méně, také celková agrese byla výrazně menší. Podle Kaplanovy teorie je zapojení do delikventního chování nástrojem pro zvýšení pocitu sounáležitosti mezi ostatními, kteří se chovají podobně, což vede ke zvýšení sebevědomí. Také lze vypozorovat rozdíl mezi sebevědomými lidmi, kteří stoupají v hierarchii díky svému odhodlání, kdežto méně sebevědomí mají větší potřebu se probojovat násilím. Evoluční psychologie tvrdí, že každý úspěch zvyšuje hladinu neurotransmiteru serotonin v mozku, a tím se zvyšuje naše motorická koordinace a sebeúcta.

Nedávné studie s primáty ukazují, že výkyvy neurotransmiteru serotoninu hrají důležitou roli v regulaci naší sebeúcty a našeho místa v sociální hierarchii. Výzkumníci spojují vysokou hladinu serotoninu v mozku s vysokým sebevědomím a se společenským postavením, nízkou hladinou serotoninu zase s nízkým sebevědomím a sociálního postavení. Vysoké hladiny serotoninu jsou spojeny s jistotou, která vede k dobrému sebeovládání, nízké hladiny serotoninu mají vliv na podrážděnost, která vede k impulsivní, nekontrolované, nezodpovědné, agresivní, násilné či sebevražedné myšlence.

Právě takové chování, nebo přílišná antisociálnost má vliv na školní docházku, obvykle z tohoto důvodu dojde k předčasnému ukončení školní docházky.

PŮVOD

Sebeúcta hraje významnou roli v různých duševních poruchách. Negativní nebo nestabilní sebevědomí je klíčovou složkou v diagnostických kritériích pro depresivní poruchy, manické fáze, disociativní poruchy, mentální anorexii nebo bulimii, včetně poruch osobnosti. Je vysledována i souvislost mezi nízkým sebevědomím a nezvládáním každodenního stresu, které ústí v agresivitu nebo zhroucení.

Často v tomto hraje svou roli uvažování nad otázkami své identity, jestliže člověk nenajde na ně odpověď, ztrácí se sám v sobě, podceňuje se, nedokáže využít svůj potenciál, neboť o něm obvykle ani netuší, nebo se omezuje sugescí, že na to nemá. Střetávají se tady dvě roviny – představa o tom, jak by reagovalo dokonalé já, a uvědomění si, jak skutečně reagoval. Jestliže je mezi tím veliký rozdíl, dochází ke snížení sebevědomí. Mluví se i o tom, že zásadní problematikou v otázce nízkého sebevědomí hraje samotné dospívání a hledání sebe samotného, kdy je na dospívajícího vytvářen tlak. Například se po něm chce, aby si vybral další okruh studia, jestliže neví a vybere si špatně, může to vést ke kaskádě problémů.

Podle vědců je vytváření strachu za pomocí děsivých pohádek prospěšné pro psychické utužování, naopak reálné ohrožení má negativní vliv na vývoj psychiky. Obvykle lze vidět problém u lidí z neúplných rodin. Například ženy, které vyrůstaly v rodině bez otce, častěji vykazují citovou chladnost, nebo nepřiměřené chování ve vztahu. V jejich životě chyběl mužský element, který by určoval normy chování, které matka nemohla vytyčit. Stejně tak to platí naopak, u chlapců je třeba během dospívání vytyčovat normy žen. Takové dívky mají obvykle potíže se vztahy, s důvěrou v ně a sebe. Obvykle lidé, kteří nemají rádi sebe, nemohou odhadnout i lásku k někomu druhému – žena si buď partnera velmi idealizuje, nebo naopak ho bere za někoho, kdo zase brzy odejde.

U mužů zase absence ženy, jakožto rodiče, se projevuje v pozdějším věku promiskuitou, hazardnějším chováním a neschopností vyjadřovat své pocity. Mnohdy jsou cyničtí, čímž chrání své poškozené ego a citlivou povahu. Nejsou psychicky stabilní a větší zátěž v podobě selhání nesou velmi špatně. V úvaze je teorie, že se jedná o psychologický mechanismus, který nechce vystavovat tělo enormním podmínkám. Paradoxně tento mechanismus odhání lidi, čímž dochází odloučení s možností sociálně interagovat, což má vliv na pocit osamělosti a méněcennosti. Na druhou stranu bylo zjištěno, že cyničtí muži často trpí narcismem, kdy si o sobě myslí jen to nejlepší a popírají vše negativní. Narcismus naopak dokáže udržet člověka v relativním klidu, ačkoliv narcisté mnohdy vykazují anhedonii a manipulativní chování za účelem osobního zisku, z čehož pramení chvilkové potěšení. Podle vědců ale všichni lidé mají přirozenou tendenci o sobě pozitivně myslet.

V 80. letech se provedl ve Finsku experiment na několika tisících dvojčatech. Zjistili, že až z 82 % může být nízké sebevědomí geneticky podmíněné, a environmentálními vlivy vyvolané. Sociologové naopak zjistili, že za časté snižování sebevědomí můžou mocenské elity – třeba pár lidí ve třídě, kteří chtějí udržet svá privilegia z toho, že jej většina poslouchá. Nevědomě, nebo vědomě destabilizují společnost snižováním sebevědomí tím, že nutí rozložit společnost třídy natolik, že se budou urážet mezi sebou.

DŮSLEDKY

Podle několika na sobě nezávislých studiích z devadesátých let vyšlo najevo, že nízké sebevědomí má vliv na hazardování, často v sexu. Přišli na to, že lidé se chtějí zviditelnit, zavděčit nebo chtějí o sobě slyšet chválu tím, že bez rozmyslu souhlasí se sexem i u cizího člověka. Vypozorovali to zejména u bezdomovců nebo komunit, kteří se zotavují z drogové závislosti. Také vyšla najevo úměrnost sebevědomí na bezpečnost – sebevědomé ženy požadovaly po mužích kondomy, zatímco ženy bez sebevědomí riskovaly i za cenu onemocnění.


Již výše bylo uvedeno, že negativní mínění o sobě samém má za následek tendenci brát drogy. Všeobecně vzato se bere zdravé sebevědomí za ochranný mechanismus proti drogám a dekadentnímu chování. Drogám snáze propadají ze dvou hlavních důvodů – prvním je začlenění se do nové komunity. Závislí často ztrácejí své přátele, hledají nové a snadněji motivují k aplikaci drogy lidi, kteří o sobě pochybují. Dotyčný tímto cítí pocit, že konečně někam patří, a droga mu k tomu pomůže, když jeho nové okolí běžně bere drogy. Druhý důvod je útěk z reality, chvilková úleva, která po čase střídá závislost a nutnost aplikovat další dávku pro zamezení abstinenčních příznaků. V tomto stavu nepřichází už žádná úleva, a osobnost jedince se pomalu a nenávratně rozpadá. Právě drogy zvyšují hladinu serotoninu, který má vliv na naše pozitivní myšlení. U alkoholu platí stejné neurobiologické jevy. Podle vědců se názory na nás odráží na schopnosti inhibice serotoninu – s negativními názory klesá hladina serotoninu, proto děti, které nejsou nijak psychicky chráněné, mají největší následky.

Hater Napsal:

4 komentáře

  1. KatherineS
    8. 9. 2016
    Reply

    Úžasnej článek, víc takovejch. 🙂

    • Hater
      8. 9. 2016
      Reply

      Děkuji, tohle motivuje dělat takový obsah. 🙂

  2. Lady Einstein
    15. 9. 2016
    Reply

    Mám ráda odborný články. 🙂 Díky.

  3. 18. 9. 2016
    Reply

    Drogy jsou jako ženské. Dobří sluhové, leč špatní páni. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *