Zvuk má vliv na chuť jídla

Psycholog Charles Spence přišel s experimentem, kdy zjišťoval reakce chuti během různých tónů. Došel k závěru, že zvuk manipuluje s naší chutí – třeba křupavější lupínky budou evokovat pocit čerstvosti, a tak nám budou lépe chutnat. Ve spojení s mlékem zase budeme mít pocit, že mléko je přímo od krávy.
Vévoda Philip Burgundský byl slavný pro své velkolepé hostiny s vynikající dobovou hudbou, kterou skládalo 28 hudebníků. Philip byl posedlý dramatickými efekty, a chtěl oslnit svými oslavami plné jídla celou Evropu. A dařilo se mu to díky hudbě a zvuků, které připomínali nalévání vína, porcování masa, nebo další zvuky spojené se stolováním. V dnešní době mnozí provozovatelé vůbec nepřemýšlí nad vhodným výběrem hudby, čímž podle psychologů přicházejí o zisky, spropitné a lepší hodnocení.
Spence využil svého předchozího experimentu, který mu vynesl menší slávu ve vědecké obci. Vzal vzorek lidí, které postavil před tabuli. Jestliže neměl špunty a uslyšel nepříjemný zvuk křídy, po doteku tabule se mu zdála znatelně drsnější. Jestliže měl špunty v uších a křídu neslyšel, v obou případech – křída byla na tabuli, křída nebyla na tabuli, považoval povrch tabule za daleko hladší. Říká se tomu cross-modální interakce, to znamená, že to co cítíte je silně ovlivněno sluchem. Tento jev je velmi silný mezi sluchem a dotekem, oba smysly totiž vnímají mechanickou energii.

Podle Spencera patří jídlo a pití mezi více smyslové záležitosti, a zkušenost z jídla a pití vzniká tudíž ve více smyslech. Experimentu se zúčastnilo 200 dobrovolníků, kteří byli ochotní jíst Pringles a u toho poslouchat upravení křupání v sluchátkách. Některá sluchátka byla hlasitější, některá více potichu. Bramborové lupínky byly vnímány jako čerstvější, když byla zvýšena buď celková hladina akustického tlaku, nebo když jen zazněly zvuky o vysoké frekvenci (v rozmezí od 2 kHz, 20 kHz), které byly selektivně amplifikovány.

Spencer se svými kolegy z Holandska a Japonska vyvinuli další metodu – respondentům pouštěli během jedení brambůrků zvuk křoupání zároveň s metronomem. V momentě, kdy pustili zvuk rozbíjejícího se skla, většina přestala jíst, nebo výrazně zpomalila. Pro rychlejší jedení je dobrá tato nahrávka.

Naopak pro zpomalení a evokování pocitu zatuchlosti tato.

TEPLÉ A STUDENÉ

Zde je nahrávka se dvěma zdroji zvuku. Poslechněte si nahrávku zády k sobě a řekněte, jaký nápoj byl teplý a jaký studený.

Lidské ucho je dostatečně citlivé na to, aby rozeznalo viskozitu kapaliny během změny teploty. Teplá voda je méně viskózní než za studena, což znamená, že vytváří při nárazu na dno vyšší zvuk. V reklamách se tohoto jevu využívá, stejně tak mnohé kávovary nebo zásobovače na led. Často se stává, že člověk je překvapený, že nápoj je vlastně studený, a ne teplý. To proto, že výrobci spíše volí vyšší tóny, protože je to atraktivnější. A jaká je odpověď? První nalití je studená, druhá teplá.

ZVUK A CHUŤ

S tímto nápadem o propojenosti smyslů již přišel Septimus Piesse u parfémů v 19. století. Vytvořil stupnici vůní, kde bylo C střed, a představitelem byla rosa, a oktáva níže byla pelargónie. Prvním experimentátorem byl však Kristian Holt-Hansen, pracující v Dánsku.3a06c0fc6a13fb9e9ff125b2ae67f5d3

 

Použil ležák Carlsberg a Elephant jako dva zkušební nápoje. Demonstroval, že lidé přisoudili nižší pronikavý tón (510-520 Hz) na ležák, a mírně vyšší (640-670 Hz) na více vinný Elephant pivo. Přišli na to, že když se pouští jistý zvuk o dané frekvenci, spotřebuje se jistá značka piva, protože se zdálo lepší.
Charles Spence se rozhodl otestovat tyto jevy. Použil přitom hořkosladký speciální karamel, a zjistil, že lidé vnímají karamelu za více hořkou při poslechu nízkých tónů, a o 10 % sladší během vyšších tónů. První je sladká, druhá hořká.

Hater Napsal:

Okomentujte článek jako první

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *